Svet-Stranek.cz
Dokud dýchám, doufám.
Jak se žije společnici?

Jsem ku..a, a co má být?:Dokud dýchám, doufám.

Jsem ku..a, a co má být?

Jsem ženská jako miliony dalších.
Mám povolání, jako statisíce dalších.
Kde je poptávka, je nabídka :-D.
Kolem tohoto řemesla se vznáší spousta podivných, až zvláštních otázek!
Ono vůbec otázky ohledně tohoto povolání znějí všechny jinak.

Píši za sebe. Hlavně za sebe.

Jsem 25letá žena. Mám syna a manžela.

Toto zaměstnání jsem začla vykonávat v roce 2006. Na jaře.

Vzhledem k tomu, že táta nás v mých 14 letech opustil (prostě se s mámou rozvedl), musela jsem se začít o sebe starat. Mámin příjem stačil na nájem a na jídlo. Které jsem věčně odmítala, protože já mám jazýček mlsný! Máma se naštvala a dala mi moje peníze (dávky), které jsem si rozpočítala, abych dala 1/3 na nájem a ještě mi zbylo na bus, svačiny, jídlo..

A tak jsem počala brigádničit. Zejména po hospodách. Stejně jsme do nich jako puberťáci pořád lezli. A když jsem dostala svých prvních 50,-Kč, a to jenom za to, že jsem došla koupit karbaníkům cigarety a karty, pochopila jsem, že ochota je základ. A pak už to bylo snadné. Usmívat se, a být příjemná. Na střední škole jsem věčně spala v lavici, protože po škole jsem letěla na brigádu, kde jsem byla do 22hod. Konečně jsem si mohla koupit nové boty, bundu..

V oněch 14 letech se stala i taková nehezká věc. Můj první kluk mě zneužil. A pak mě zneužíval pravidelně po 3 měsíce. Vydíral, vyhrožoval. Opila jsem se a podřezala jsem si žíly. Ráno jsem se vzbudila, všechno od krve.. rychle (jak jen to napůl v mdlobách šlo) jsem vše vyprala, než přijde mamka. Nechtěla jsem jí ublížit. Bylo mi hrozně. A tak jsem ho konečně našla odvahu to prásknout. A prasklo to. Moje ruce ne, jen on! Dostal podmínku, a já prášky od psychiatra. (Šla jsem tam sama, bylo mi vážmě zle.).

Ošustit a opustit, to měla být msta za to, co mi chlapi provedli. Jenže se to obrátilo proti mně. Já byla ta k..va. Tak jsem se jenom sebepoškozovala.

Za tři roky jsem otěhotněla. S klukem, kterého jsem vážně milovala. Byl první, kterého jsem jenom neošustila a neopustila. Jenže dřív, než jsem zjistila, že jsem těhotná, mě zbil.

Týden po tom, co jsem své těhotentví zjistila, pochopila jsem, že už tu nejsem sama na pospas všem, ale že mám zodpovědnost za toho nevinného drobečka, co mi roste v mém těle. Pomohl mi postavit se na nohy. Vzpamatovat se.

Za 3 roky po porodu snížili hodně sociální dávky a mateřskou. A já začala chodit do práce. Byla jsem unavená a vyčerpaná. V noci v práci, přes den s malým. Vystřídala jsem několik povolání, máma mi pomáhala s hlídáním, co to šlo, ale stejně jsem byla unavená.
A tak jsem si sedla k internetu a hledala něco lepšího. Až jsem narazila na inzeráty nabízející práci jako společnice. No co, mám sexovat zadara nebo si tím vydělat? Když můžou být svině chlapi, budu taky.

První cesta vedla do Německa (3 místa: Privát, kde mě drželi asi týden pod perníkem, abych jezdila i v noci escorty, Klub, kde jsem nevydělávala pro malý zájem klientů o onen klub, a v létě do výlohy, kde jsem si konečně začala vydělávat slušné peníze a po návratu domů si užívat s malým.)

Druhá cesta mě zavedla do Švýcar, kde mě ovšem prodali. Za blbých 20.000,-Kč! Mě! Nic! Utekla jsem, a ještě si přivezla peníze. Ono ne nadarmo se říká: Když Tě budou chtít znásilnit, nebraň se. Kdyby mi ale barman nepomohl, nezvládla bych to.

A teď jsem v hlavním městě. A mám tu vše, co potřebuji. Privát, kde není žádný pasák, kde se nedělím o výdělek, a kde se několik slečen (které držíme spolu jako parta, a to už přes rok) skládáme na nájem, prášek, pití.. Jsem vlastně úspěšná samostatná společnice. Klep klep. Mám dítě, i hodného a chytrého chlapa. Klep klep.